Netopýří deník

Ahoj, jsem samička netopýra velkého a jmenuju se Lucka. Právě jsem přilétla na půdu velkého domu v Kvítkově. Na tomhle místě bydlím každý rok od dubna do srpna, už to tady dobře znám a docela se mi tu líbí.

Tak už je nás tu 400, tedy téměř celá kolonie! Najdete nás aktuálně na kameře číslo 1. Možná zatím nejsme moc dobře vidět, držíme se totiž pohromadě nahoře u hřebene střechy, kde je přece jen nejtepleji.

Jaro je fajn. V teplém počasí létá čím dál více hmyzu, a to je dobrá příležitost pořádně se najíst. Vám se to možná zdá divné, ale my netopýři si na hmyzu moc pochutnáváme.

Řeknu vám, je to tedy fuška, nalovit tolik hmyzu, abych ukonejšila hlad. Chuť k jídlu mám v poslední době pořád větší. Někdy mám pocit, že musím jíst za dva. A víte, proč to tak je? Já vám tedy to svoje tajemství prozradím.

Mám pro vás novinu! Dnes v noci se mi narodilo mládě! Chtěla jsem napsat malé, ale ono zase tak malé vlastně není. Jeho tělo je skoro třetina mého. Je to kluk a narodil se, stejně jako ostatní mláďata v naší kolonii, několik metrů nad zemí.

Mému Jeníkovi a ostatním mladým netopýrům v naší kolonii jsou už asi dva týdny. Povyrostli a vypadají teď docela jinak. Už nejsou slepí a holí, oči se jim mezitím otevřely a také jim narostla srst. Ale křídla mají zatím stále krátká, o nějakém létání ještě nemůže být řeč.

Z našich mláďat už začínají být výrostci. Jeník už je skoro tak velký jako já, poznali byste ho jedině podle srsti, která je zatím ještě šedivá. To my, dospělé samice, máme chlupy na těle hnědé. Mohlo by se zdát, že teď už s našimi mladými netopýry nebude tolik práce. Teplotu těla už udrží docela dobře sami a dokonce si začínají protahovat křídla a připravovat se na létání.

Mladí netopýři z naší kolonie jsou už docela samostatní. Přestali pít mateřské mléko a každý večer létají na lov. Už vědí, že nejvíc střevlíků a jiných brouků najdou v lese, a umí jich pochytat dost, aby se zasytili. Zatím se většinou ještě drží v blízkosti svých matek, ale den ode dne jsou více nezávislí.

Dnes večer nastane pro mě i Jeníka docela velká změna. Chystám se totiž opustit kvítkovskou půdu a odletět jinam. Udělat to můžu, vždyť Jeník už mě nepotřebuje, všechny důležité věci pro život se už naučil. Udělat to dokonce musím, protože pomalu nastává čas netopýřích námluv.