Přestože zima ještě zdaleka nekončí a ve štole mám pro svůj spánek dostatek klidu, dnes jsem se znovu probudila. Potřebovala jsem se totiž napít. I když během zimního spánku naše tělo moc nepracuje, nějaké procesy v něm přece jen probíhají. Postupně se spotřebovávají tukové zásoby, vzniká trocha trusu a moči. Občas nás tedy probudí potřeba se vyprázdnit nebo i pocit žízně. Někdy stačí olíznout pár kapek vody, které se srazily na stěnách podzemní chodby. Jindy ale netopýři mohou úplně nastartovat svůj metabolismus a vyletět ven z úkrytu – to když se chtějí pořádně napít nebo třeba i přestěhovat do jiného podzemního prostoru s vhodnější teplotou. Není tedy pravda, že zimní spánek netopýrů trvá nepřetržitě celou zimu. Netopýři velcí se budí přibližně každých 6-9 týdnů.
Možná jste už slyšeli o syndromu bílého nosu, který v posledních letech hubí netopýry v Severní Americe. Je to houbové onemocnění – tedy plíseň, která vytváří bílé chomáčky na čenichu, ušních boltcích nebo křídlech netopýrů. Infikovaní netopýři se častěji budí ze zimního spánku (napadená místa na kůži je asi svědí) a tak rychle vyčerpají své tukové zásoby. V amerických jeskyních netopýři zimují ve velkých koloniích, takže probuzení netopýři ruší i své sousedy a z vyčerpání pak hynou velké počty jedinců. V Evropě se tato plíseň vyskytuje také, a to nejvíc právě u netopýrů velkých. Výzkumy českých vědců ale ukázaly, že nám toto onemocnění zdaleka takové problémy nezpůsobuje, jsme asi vůči němu částečně imunní. Možná jsme nad plísní zvítězili i tím, že nezimujeme v tak velkých skupinách. Ještě štěstí, že jsem se narodila na starém kontinentu…