Netopýří deník 27. června

Mému Jeníkovi a ostatním mladým netopýrům v naší kolonii jsou už asi dva týdny. Povyrostli a vypadají teď docela jinak. Už nejsou slepí a holí, oči se jim mezitím otevřely a také jim narostla srst. Ale křídla mají zatím stále krátká, o nějakém létání ještě nemůže být řeč. Všechna mláďata stále ještě potřebují téměř nepřetržitou péči svých matek. Jedinou výjimkou je večer. To se my samice vydáváme na lov. Musíme si nachytat spoustu hmyzu, abychom doplnily energii a také aby bylo dost mléka pro juniory. Jak to ale probíhá, když netopýří samice potřebuje odletět z úkrytu? Co se stane s mládětem? Naštěstí to máme v kolonii docela šikovně zařízené. Mláďata se v úkrytu shluknou, vytvoří takovou „netopýří školku“ a navzájem se zahřívají. Když se vrátíme z lovu, musí si každá samice najít v chumlu mláďat to své. Netopýři mají výborný čich, a tak matka pozná své mládě především podle jeho vůně, ale také po hlasu. V kolonii rozhodně není ticho, samice s mláďaty si každou chvíli povídají. Odborníci tomu říkají „sociální hlasy“. Narozdíl od našich echolokačních signálů byste je mohli slyšet i vy, lidé – většinou prý připomínají jakési vrzání.