2Do mého netopýřího deníku teď moc zápisů nepřibývá. Je to tím, že spím. Ale nepředstavujte si nějakou idylu, kterou byste mi mohli závidět. Zimní spánek netopýrů nejsou žádné prázdniny, kdepak. Dnes se po mnoha dnech trochu oteplilo a já se na chvíli probudila, tak vám o tom alespoň můžu povědět více. Zimní spánek neboli hibernace je zvláštní stav. Netopýři při něm sníží teplotu těla, a to opravdu výrazně. Z obvyklých 37°C tělo vychladne téměř na teplotu okolí. V naší štole bývá v zimě asi 8-10°C a moje tělo je při hibernaci právě tak studené. A to není všechno. Také srdce tluče pomalu (třeba jen 20x za minutu) a dýchání skoro není znát – někdy vydržíme i desítky minut bez nádechu. To všechno proto, abychom co nejvíce šetřili energii, kterou čerpáme pouze z nashromážděných tukových zásob.

V takovém stavu toho moc nevnímáme. Vypadá to, jako kdybychom ani nežili. A opravdu, při zimování je každý netopýr tak trochu na hranici života a smrti. Kdybyste si mě mohli pohladit, cítili byste, jak jsem studená a ztuhlá. Ale raději to prosím nedělejte. Lidí se přece jen trochu bojím a tak bych se určitě začala probouzet. Zahřát tělo zpátky na provozní teplotu, to není žádná legrace, spotřebuje se přitom spousta podkožního tuku. Ubere mi to zásoby na několik dní zimování. Když se budu budit moc často, mohlo by se stát, že mi zásoby tuku do konce zimy nevystačí, a to by bylo moc zlé. A tak je to se všemi netopýry – při zimování nás proto, prosím, nerušte, nesahejte na nás ani nesviťte. Nechte nás v klidu hibernovat. Na jaře, až bude teplo, se zase venku potkáme.

Netopýří deník 8. prosince
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPrint this page