Oblast Moravského krasu představuje jeden z našich největších přírodních klenotů. Jde o nejrozsáhlejší zkrasovatělou oblast v ČR, zahrnující více než 1100 jeskyní. Pozoruhodná je především severní část, která je odvodňována řekou Punkvou. Nachází se zde systém Amatérské jeskyně, jenž s celkovou délkou podzemí dosahující ohromujících 42 km patří k největším ve střední Evropě (je však přístupný pouze odborníkům). V jižní části je významná zejména jeskyně Ochozská, která měří 2 km a kvůli častým záplavám rovněž není v současnosti otevřena veřejnosti.
V Moravském krasu lze navštívit celkem pět jeskyní. Šestá, Císařská jeskyně se dnes využívá pro speleoterapii. Návštěva Punkevní jeskyně je spojena s romantickou plavbou po podzemní říčce Punkvě a prohlídkou dna propasti Macocha. Kateřinská jeskyně nabízí pohled na unikátní hůlkové stalagmity a v jeskyni Balcarka se vnoříme do podzemního bludiště chodeb, dómů a puklin, jehož vstupní portál představuje významnou paleontologickou a archeologickou lokalitu. Rozsáhlý komplex Sloupsko-Šošůvských jeskyní proslul mimo jiné nálezy koster prastaré jeskynní fauny, jako byli medvědi, lvi či hyeny. Jeskyně Výpustek, která byla navštěvovaná lidmi zřejmě již v 17. století, je dodnes opředená mnoha tajemstvími a expozice zde informuje rovněž o novodobé pohnuté historii ve století dvacátém – nachází se zde pozůstatky armádního velitelství a továren z 2. světové války.
Jeskyně Moravského krasu patří k největším zimovištím netopýrů a vrápenců u nás a jedná se rovněž o významná místa podzimního rojení (swarmingu). Systematický výzkum těchto živočichů zde zahájil prof. Jiří Gaisler již v 50. letech 20. století. Pravidelná zimní sčítání letounů probíhají v Moravském krasu od roku 1982, a to každoročně na 25 lokalitách, další lokality bývají kontrolovány jen v některých letech. V roce 2021 zde odborníci napočítali přes 10 tisíc zvířat.
Dosud bylo v Moravském krasu zjištěno celkem 24 druhů letounů, z toho 18 při hibernaci. Nejpočetněji zde zimují vrápenci malí, kteří tvoří každoročně cca dvě třetiny všech přítomných zimních spáčů, přičemž početnost tohoto druhu se rok od roku stále zvyšuje. Druhým nejpočetnějším je tu náš největší druh, netopýr velký, následován netopýrem brvitým. V menších počtech jsou zaznamenávány i další druhy, například netopýr řasnatý, vodní či černý. Zastiženo zde bývá i několik jedinců vzácného netopýra pobřežního. Lokality s nejvyššími zjištěnými počty zvířat představují jeskyně Býčí skála, kde pravidelně hibernuje více než tři tisíce jedinců, a Sloupsko-Šošůvské jeskyně s cca dva a půl tisíci jedinců.
O letounech obývajících místní podzemí se lze více dozvědět v interaktivní expozici Domu přírody Moravského krasu. Využít lze také hravé pracovní listy Netopýři v podzemí, které jsou zde k dispozici. Velkou atrakcí jsou akce konané každoročně v rámci tradiční Mezinárodní noci pro netopýry.
Něco navíc
Moravský kras je území s velkou přírodní hodnotou, již od roku 1956 vyhlášené jako chráněná krajinná oblast. Stal se rovněž součástí soustavy Natura 2000 se statutem evropsky významné lokality. Podzemní tok Punkvy s významnou jeskynní faunou i flórou je navíc zahrnut mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Turisty asi nejvíce láká 138,4 m hluboká propast Machocha. I zde našli odborníci velmi zajímavé druhy – např. rostlinu kruhatku Matthioliho, která se jinde v ČR nevyskytuje.
Praktické informace
Oblast Moravského krasu leží severně od Brna, podrobné informace o konkrétních zpřístupněných jeskyních, jejich otevírací době, možnostech parkování a kontakty lze najít na webu Správy jeskyní České republiky: moravsky-kras.caves.cz. Některé z jeskyní (Kateřinská, Balcarka) jsou v zimě kvůli ochraně spících netopýrů pro veřejnost uzavřeny. Celoročně otevřené je však moderní návštěvnické středisko – Dům přírody Moravského krasu. Nachází se ve Skalním mlýně a je zároveň výchozím bodem pro návštěvníky Punkevních jeskyní, Kateřinské jeskyně a propasti Macocha. Podrobnosti jsou uvedeny na webu www.dumprirody.cz/moravsky-kras.
Autoři fotografií: David Fischer, Vlastislav Káňa, Jiří Šafář, archiv Domu přírody Moravského krasu a Wikimedia Commons