Hrad Šternberk, tyčící se v centru stejnojmenného města nedaleko Olomouce, je pozoruhodný svou rozlohou a členitostí, a také výzdobou sahající od gotiky až po renesanci. Původně středověké obranné sídlo bylo založeno v polovině 13. století šlechticem ze starého českého rodu, Zdeslavem z Chlumce a ze Šternberka. V 16. století uskutečnil rod Berků z Dubé a Lipé rozsáhlou rekonstrukci hradu a rozšířil jej o renesanční křídlo s tzv. „Vizitkovým sálem“ a unikátními, dodnes dochovanými, hráňovými klenbami.
Na dnešní podobě se významně podíleli také příslušníci rodu Lichtenštejnů, kteří sídlo vlastnili od konce 17. století až do roku 1945, kdy došlo k jeho zestátnění. Hrad sice původně dlouho chátral, ale v roce 1886 bylo rozhodnuto o jeho generální rekonstrukci podle projektu vídeňského architekta Karla Gandolpha Kaysera v duchu romantického historismu. Vzniklo tak na tehdejší poměry luxusní sídlo moderního aristokrata Jana II. Ten je postupně vybavil historickým mobiliářem – obrazy, nábytkem, plastikami či gobelíny. Tuto knížecí sbírku zde mohou návštěvníci obdivovat dodnes. Za návštěvu stojí i zámecký lesopark, jejž v letech 1907–1909 vytvořil vídeňský architekt Albert Esche. V současnosti hrad spravuje Národní památkový ústav a v jeho interiérech lze shlédnout také stálou výstavu „Lichtensteinská dominia střední Moravy“ nebo část sbírek z některých uzavřených severomoravských hradů a zámků.
Dnes na Šternberku sídlí okřídlení obyvatelé z řádu letounů. Nachází se zde unikátní nadzemní zimoviště dvou druhů netopýrů. Za vnitřním obložením oken pokojů ve druhém patře paláce každoročně tráví zimu až 1800 netopýrů hvízdavých a 60 – 80 netopýrů rezavých. V současnosti probíhá na hradě výzkum, jehož cílem je aktualizovat informace o úkrytech netopýrů, jejich druzích a počtech a také zjistit, zda se tu nevyskytuje i letní kolonie. Zajímavosti o netopýrech na hradě se návštěvníci dozvědí během prohlídky přímo od průvodců, kteří je zmiňují při průchodu Netopýřím a Holandským pokojem.
Něco navíc:
Původním předmětem zájmu chiropterologů ve Šternberku byl již od poloviny 50. let 20. století římskokatolický kostel Zvěstování Panny Marie s navazujícími církevními objekty. Netopýři hvízdaví zde v zimním období sídlili především za obrazy a přes léto měla v jedné z věží kostela stanoviště letní kolonie netopýrů velkých. Ta však zanikla po necitlivých stavebních úpravách provedených v roce 1971. Teprve v roce 1976 byla zaznamenána přítomnost zimujících netopýrů na hradě, a to za dřevěným ostěním oken. Následné výzkumy prokázaly, že netopýři z obou šternberských lokalit (kostel a hrad) spolu „komunikují“ a že se jedná o jedno z největších zimovišť netopýra hvízdavého v ČR. Když byl v roce 2000 z křížové chodby navazující na kostel odstraněn rozměrný obraz, za kterým se netopýři ukrývali, došlo k poklesu jejich početnosti o více než 70 % oproti původnímu stavu a většina zvířat se potom přestěhovala na hrad. Postupně se pak počet zimujících netopýrů začal opět zvyšovat, až na téměř 1800 jedinců v roce 2008.
V roce 2016 se odborníkům podařilo pomocí nahrávek netopýřích hlasů zaznamenat další druh, a to netopýra nejmenšího. Při dosavadním výzkumu v prostorách hradu i kostela tak byl dosud ve Šternberku prokázán výskyt 8 druhů letounů v zimním období (kromě výše uvedených také např. netopýra pestrého či dlouhouchého) a dalších 2 druhů v čase mimo zimování.
Praktické informace:
Hrad Šternberk se nachází ve stejnojmenném městě, cca 20 km severně od Olomouce (nezaměnit s hradem Český Šternberk u Benešova). Parkovat je možno v ulici Dvorská u sportovní haly Ecce Homo, cca 5 minut chůze od hradu. Dorazit do města lze také vlakem či na kole (cyklostezky 6009, 6106). Hrad je přístupný od března do října, návštěvní dny a časy se však v jednotlivých měsících a pro různé prohlídkové okruhy liší. Podrobnosti zjistíte na https://www.hrad-sternberk.cz/cs nebo na e-mailu gottwald.jan@npu.cz či telefonu 585 012 935.
Autoři fotografií: Jiří Šafář, archiv státního hradu Šternberk a Wikimedia Commons.