V první polovině 20. století patřila k významným průmyslovým odvětvím těžba vápence a jeho zpracování (nejen) v chemických závodech. Nejrozsáhlejší krasová oblast v Čechách, Český Kras, tak patřila k vyhledávaným cílům tehdejších továrníků. V lomu Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu a výrobu amoniakální sody nedaleko Sv. Jana pod Skalou se vápenec těžil od roku 1918. Založen byl pro zásobování továrny v Neštěmicích u Ústí nad Labem, která se zabývala výrobou sody tzv. Solvayovou metodou – odtud pochází nejčastěji užívaný název lokality i pojmenování dnešního skanzenu.
Solvayovy vápencové lomy patřily ve své době k pozoruhodným „úkazům“ nejen pro svou velkou výtěžnost, ale i díky neuvěřitelně rychlému tempu průběžné modernizace provozu. Technologie těžby zde prodělala za pár desetiletí tolik změn, jako v některých starších dolech za několikanásobně delší dobu. Již v roce 1928 byl lom vybaven třemi elektromotory a osvětlení závodu zajišťovalo přes 60 žárovek, různě se experimentovalo i při samotném dobývání – zkoušeli zde např. anglickou metodu tzv. nálevkování. Navíc nebyl vápenec z lomu dopravován jen tradičně po železnici a zpevněných cestách, ale rovněž pod zemí, a dokonce i vzduchem s pomocí více než 1,5 km dlouhé lanové dráhy. Největšího rozmachu tu těžba dosáhla za druhé světové války, kdy bylo vybavení dále posíleno o moderní elektrické, benzinové a dieselové stroje (bagry a další lokomotivy).
V roce 1945 byl lom znárodněn a připadl podniku zvanému „Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem“. Brzy se však ukázalo, že vápencové ložisko je již dosti vyčerpané, a tak Solvayovy lomy následně „putovaly“ k dalšímu provozovateli, aby se nakonec staly majetkem silničářů. Do roku 1963 se tu tak ještě dobýval vápenec pro opravy komunikací, poté i tato činnost skončila a lom byl na následujících 30 let ponechán svému osudu.
V roce 1993 se zde ovšem začala psát další kapitola. Parta nadšenců se rozhodla starý lom, zarostlý nálety, s rozpadajícími se historickými budovami a haldami odpadků kolem, přivést k novému životu. Obratem založený dobrovolnický spolek Společnost Barbora o.s. se bez otálení vrhl do práce a úžasnými výsledky jeho mnohaletého snažení se dnes kochají desetitisíce návštěvníků ročně. Skanzen Solvayovy lomy nabízí ukázku úzkorozchodné dráhy, interiérovou i podzemí důlní expozici, ukázky staré lomové těžby a další zajímavosti. Několikrát do roka se tu konají nejrůznější tematické akce a zahájení i ukončení turistické sezóny již tradičně doprovází slavnostní defilé všech historických lokomotiv.
Skanzen je pro návštěvníky otevřen pouze od jara do podzimu, neboť zdejší podzemí patří k místům atraktivním pro zimování netopýrů. Celá oblast Českého Krasu skýtá našim létajícím savcům množství přirozeně vzniklých jeskyní i úkrytů vytvořených uměle při dolování vápence. Unikátní krajina v údolí Berounky je od roku 1972 chráněnou krajinnou oblastí a patří k nejvýznamnějším zimovištím letounů v Čechách – najdeme tu např. i zoology nejdéle sledovanou lokalitu, Koněpruské jeskyně. Kromě dostatku úkrytů hraje pro výskyt netopýrů a vrápenců význačnou roli i samotná řeka, která představuje jejich přirozený migrační koridor. Třešinku na pomyslném netopýřím dortu pak tvoří okolní listnaté lesy a lesostepi s nepřebernou nabídkou hmyzí potravy. V Solvayových lomech bylo zjištěno zimování šesti druhů – nejpočetnějšími návštěvníky jsou tu netopýři velcí, kterých zde v některých letech zimuje až kolem třiceti, v menších počtech tady můžeme potkat vrápence malé, netopýry vodní, n. večerní, n. ušaté nebo n. černé.
S netopýřími obyvateli Solvayových lomů se návštěvníci seznámí díky informační tabuli na návštěvnické trase a z výkladu průvodců. A pro ty, kdo si rádi hrají, je tu také questingová trasa Letem netopýřím světem v Českém krasu.
Něco navíc:
K návštěvě doporučujeme nedalekou naučnou stezku zvanou příznačně Srdcem Českého Krasu, která startuje z obce Srbsko a unikátní krajinou poutníky provede po trase dlouhé cca 9 km až do osady V Kozle. Jen pár set metrů od cílového místa se nachází další dvě pozoruhodné lokality. Zatímco lom Alkazar zblízka ocení především horolezci, atmosféru lomu Na Chlumu si naplno užijí všichni. Obě místa spojuje nejen historie těžby vápence a německé plány na budování podzemních továren za 2. světové války, ale především fakt, že jde o další významná zimoviště letounů. První záznamy o zimních hostech odtud pochází již z konce 50. let 20. století a jejich pravidelný monitoring započal krátce poté. Dnes je zde evidován výskyt 11 druhů. Podrobnější informace lze najít na informační tabuli vytvořené ZO ČSOP Nyctalus na rozcestí u jižního okraje lomu Na Chlumu.
Praktické informace:
Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém Krasu – skanzen Solvayovy lomy leží mezi obcemi Svatý Jan pod Skalou, Bubovice a Loděnice, asi 20 km západně od Prahy. Pro veřejnost je areál přístupný každoročně od května do října. Veškeré podrobnosti o návštěvnickém provozu skanzenu, včetně popisu různých tras, které sem vedou z výše uvedených obcí, i aktuální přehled akcí najdete na www.solvayovylomy.cz.
Autoři fotografií: Miloš Anděra, David Fischer, Antonín Reiter, Olga Růžičková, archiv Společnosti Barbora, z.s., a Wikimedia Commons