Netopýří deník

Ahoj, jsem samička netopýra velkého a jmenuju se Lucka. Právě jsem přilétla na půdu školy v Berouně. Na tomhle místě bydlím každý rok od dubna do srpna, už to tady dobře znám a docela se mi tu líbí.

Tak už je nás tu 300, tedy téměř celá kolonie! Můžete nás sledovat online. Možná zatím nejsme moc dobře vidět, držíme se totiž pohromadě nahoře u hřebene střechy, kde je přece jen nejtepleji.

Jaro je fajn. V teplém počasí létá čím dál více hmyzu, a to je dobrá příležitost pořádně se najíst. Vám se to možná zdá divné, ale my netopýři si na hmyzu moc pochutnáváme.

Řeknu vám, je to tedy fuška, nalovit tolik hmyzu, abych ukonejšila hlad. Chuť k jídlu mám v poslední době pořád větší. Někdy mám pocit, že musím jíst za dva. A víte, proč to tak je? Já vám tedy to svoje tajemství prozradím.

Mám pro vás novinu! Dnes v noci se mi narodilo mládě! Chtěla jsem napsat malé, ale ono zase tak malé vlastně není. Jeho tělo je skoro třetina mého. Je to kluk a narodil se, stejně jako ostatní mláďata v naší kolonii, několik metrů nad zemí.

Nedalo mi to a píšu po pár dnech znovu. V naší kolonii se rodí další a další mláďata a začíná tu být pořádný frmol. Samice mají se svými potomky spoustu práce. Musí je zahřívat, bez srsti totiž malí netopýrci nedokážou udržovat potřebnou tělesnou teplotu a brzy by prochladli.