Kostel ve Zlatých Horách na Jesenicku byl založen pravděpodobně již ve 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1418. Jeho další osudy byly spojeny s několika velkými požáry a řadou přestaveb. Ve druhé polovině 15. století byl opevněn hradbami a měl se stát náhradou za nedaleký zničený hrad Edelštejn. V roce 1699 zasáhl kostel ničivý požár, při němž vzala za své střecha, pět oltářů a žár byl tak velký, že došlo dokonce k roztavení zvonu. Další požáry v průběhu 18. a 19. století taktéž kostel vždy významně poničily, klenba však pokaždé odolala. V polovině 18. století byl díky faráři Adamu Floriánu Girdwillovi kostel vybaven umělecky zpracovaným inventářem, jehož část tu můžeme obdivovat dodnes.

Současná novorenesanční podoba kostela pochází z let 1882-83, kdy došlo k jeho přestavbě a rozšíření, neboť prostory nedostačovaly množství věřících, kteří sem pravidelně na bohoslužby docházeli. Za zmínku stojí i pozůstatky starého hřbitova, kde je na východní zdi k vidění nejstarší zachovaná deska starosty Zlatých Hor Johanna Zottmantla z roku 1649. Výletní cíl představuje zpřístupněná středověká obranná věž a část půdních prostor farního kostela. K vidění je zde například prastarý hodinový stroj, jehož historie je spjata se zdejším rodem Kunzů – pan Alois Kunz jej chodil po skončení 2. světové války denně natahovat neuvěřitelných téměř 50 let. Kostel je chráněn jako kulturní památka a pečuje o něj římskokatolická farnost Zlaté Hory.

Vrápenec malý – samice s mláďaty

Kostel je útočištěm chráněných živočichů. Kromě poštolek obecných hnízdících ve zvonici tu na půdách sídlí letní kolonie vrápenců malých. Tento teplomilný druh byl ve Zlatých Horách zaznamenán poprvé v roce 1998 a od roku 2006 je kolonie odborníky pravidelně monitorována. V minulosti se kolonie zřejmě různě stěhovala mezi kostelem a půdou domu v Kostelní 13 (dříve UNIGEO, dnes součást areálu firmy HALEN s.r.o.). Zde však o své útočiště vrápenci za působení předchozího majitele přišli. Rekonstrukce krovů kostela naproti tomu proběhla šetrně a s ohledem na vzácné obyvatele. Byly zachovány vletové otvory a návštěvníci mají přístup pouze do prostor nad hlavní lodí, mimo sídlo kolonie. Zhruba 250 samic s mláďaty tak každoročně nerušeně obývá prostory nad bočními kaplemi, zejména pak nad kaplí sv. Josefa. Místním „maskotem“ je také jeden samec netopýra brvitého, který bývá pravidelně zastižen pod hřebenem hlavní střechy kostela.

Se životem těchto pozoruhodných savců se návštěvníci budou moci seznámit s pomocí připravovaných informačních tabulí. K dispozici jsou také letáky Netopýři v budovách.

 

Něco navíc

Zlatorudné mlýny

Zlaté Hory vznikly kdysi jako osada na rýžovištích zlata. Se slavnou zlatokopeckou historií se lze seznámit v městském muzeu nebo ve 2 km vzdáleném skanzenu u říčky Olešnice s poetickým názvem Údolí ztracených štol, který návštěvníky přenese do dob dávno minulých. Zdejší podzemí, například nedaleká Poštovní štola, je významným zimovištěm vrápenců a netopýrů.

Rosnatka okrouhlolistá

Za návštěvu stojí horská osada Rejvíz s dochovanou dřevěnou lidovou architekturou z 19. století. Ve stejnojmenné národní přírodní rezervaci se rozkládá největší rašeliniště na Moravě. Velké mechové jezírko je vyhledávaným turistickým cílem, vede zde naučná stezka po povalových chodnících. Setkáme se tu kromě jiného s masožravou rostlinou rosnatkou okrouhlolistou nebo vzácným arktickým druhem šídlem rašelinným.

 

Praktické informace

Město Zlaté Hory se nachází téměř na česko-polské hranici, cca 22 km severovýchodně od Jeseníku. Kostel Nanebevzetí Panny Marie leží v severovýchodní části města, nedaleko výjezdu na Rožmitál. Obrannou věž lze s průvodcem navštívit obvykle od července do října vždy od pondělí do soboty mezi 10:00 a 16:00 hodinou. Více informací lze získat a prohlídku mimo dané období objednat na aktuálním telefonu a vývěsce farnosti Zlaté Hory (www.farnostzlatehory.cz), informace podá také Městské informační centrum (https://zlatehory.cz).

Autoři fotografií: Jiří Šafář a Wikimedia Commons

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlatých Horách: útočiště vrápenců malých